První pracovní týden je za námi

Vstáváme v 5.30 ráno, nikoli v 11, jak jsme byli zvyklí. V koupelně jsou dvě hromady prádla, jedna čistá na žehlení a druhá špinavá, určená na praní. V obýváku stojí vysavač, mírně zaprášený. Na chodbě jsou kupy hraček, které už neuklízím, jen je zdárně překračuji... Toto je krátká charakteristika naší domácnosti, po prvním pracovním týdnu. Toto letí.

Poděkování

Velmi ráda bych Vám chtěla touto cestou poděkovat za Vaše milá slova a krásné komentáře. Zároveň se chci omluvit. Stále Vás a Vaše úžasné blogy bedlivě sleduji, ale nezbývá mi čas na ně reagovat. Po necelých třech letech se pomalu, ale jistě blíží můj návrat do zaměstnání. Najednou je mi to všechno nějak líto. Nedávno se malá narodila, začala chodit, mluvit a dnes již mudruje a spolu s "velkým" bráchou kují pikle. Snažím se proto naplno užívat si dětí, manžela a času bez ranního vstávání, bez pracovního shonu a nervozity. Věřím, že jakmile se vše rozběhne na plné obrátky a vběhneme do staronových kolejí, opět budu pečlivě psát a komentovat ...

Tentokrát ptáčci jak jinak než z Morkusovic keramické dílny a naše stařičká studna.

Naše dovolená podruhé

Ani vlakem, ani letadlem, ani lodí ... na kole. Je to dřina, obzvláště pokud sebou vezete desetikilové dítě, ale o to krásnější jsou pocity z jízdy nádhernou krajinou. Krajinou bez automobilů, bez dýmu z vysokých komínů, bez hluku a odpadků. Všude jen rozlehlá pole, hrající všemi barvami, vůně dozrávajícího obilí, slunečnic, nikde ani živáček. Snad jen zajíčci a srnky, na ty bych málem zapomněla... Jen pro upozornění, fotografie jsou tentokrát pořízeny našim sedmiletým synem.

Naše dovolená

Splnil se mi můj sen... Bydlet alespoň na pár dní v krásném starém stavení, obklopena svými nejbližšími. Letos jsme rodinnou dovolenou strávili na jižní Moravě. Domek, ve kterém jsme byli ubytováni byl krásný. Dřevo, kamenina, typické zápraží, červené muškáty na oknech...Nádhera

Příběh levandule část 2.

Třídíme podle velikosti, zvlášť lístky a ani zrnko nepřijde na zmar.

Příběh levandule část 1.

Levanduli miluje celá naše rodina, a to od doby, kdy jsme k ní poprvé přivoněli na dovolené v jižní Francii. Máme ji takřka všude, kde je na naší zahrádce jen kousek místa.

Tímto bych Vám velice ráda popřála krásné prázdniny. Prázdniny plné sluníčka, tepla, dětského smíchu a třeba také, jako u nás, provoněné bylinkami.

Dětský pokojík z neobydlené hůrky

Další místností, kterou jsme se rozhodli přizpůsobit našim představám byla tato malá podkrovní místnůstka. Původně sloužila jako úložiště zbytečných věcí a byla v hrozitánském stavu. Dnes je to světlý, příjemný pokojík pro naše děti. Je pravda, že děti rostou a pokojík jim začíná být malý. Proto pokračujeme, stavíme, přestavujeme a tvoříme... Protože na rekonstrukci pracujeme sami jen ve volných chvílích a při zaměstnání, přestavba je zdlouhavá a náročná. Ale o to větší radost pak spolu prožíváme, když je dílo hotovo. Nyní je na řadě obývací pokoj v přízemí domu...